Věra Stichová

Věra Stichová

„Stejně pracovité zastupitelstvo jako doposud,“ zní přání Věry Stichové, současné jednadvacítky na kandidátce SPMS. Ač není rodačkou ze Svitav, žije zde více než pět desítek let. „A neměnila bych, protože se město stále vylepšuje, a tento trend se vůbec nezastavuje,“ říká Věra Stichová s neochvějnou jistotou. „Mám zde vše, co k životu potřebuji: vyžití, kulturu i sport, krásné okolí k procházkám. A vím, že až budu potřebovat pomoc ve stáří, najdu ji zde, kvalitní a dostupnou,“ zdůrazňuje.

Půlstoletí byla zdravotní sestrou ve Svitavské nemocnici, prošla několika odděleními a ambulancemi, byla staniční sestrou v LDN a manažerkou pro interní obory. Technický stav zdejší nemocnice důvěrně zná, a proto se moc těší na novou moderní nemocnici, která umožní zdravotníkům pracovat v lepším prostředí.

Přes čtyřicet let (!) působí v Klubu českých turistů v různých funkcích. Několik let vedla TOM Zálesáci, téměř dvě desítky let předsedala svitavskému odboru. Letos při příležitosti zahájení jarní turistické sezóny, které se konalo ve Svitavách a bylo velmi úspěšné, předala kormidlo mladší kolegyni a stala se místopředsedkyní. Kromě „svých“ turistů je činná ve zdejším Klubu seniorů. Její působení v klubu se postupně rozšířilo z občasných zdravotních přednášek na pravidelnou činnost, která ji naplňuje víc, než by kdy očekávala.

Zájem o aktivizační cvičení, jež mělo mezi členy výrazný ohlas, ji utvrdil v tom, že i drobná aktivita může přinést velkou radost. Doplněním této práce v klubu se pro ni staly i fotografie, které zachycují okamžiky a atmosféru společných setkání. Na Facebooku a Zoneramě tak postupně vytváří malou kroniku pestrého klubového života. Celý život měla tendenci pomáhat lidem a být něčím prospěšná.

Tato vlastnost ji neopustila ani v seniorském věku. Je to pro ni způsob, jak naplnit dny radostí a smyslem.

Co Vás zaměstnává ve volném čase? „Turistika, cestování, kultura, rodina a především pravnoučata,“ nepochybuje Věra Stichová o své odpovědi.

Dcery Věra a Petra pracují v administrativě. Vnoučata Adéla, Barbora a Štěpán už mají vlastní rodiny a žijí mimo Svitavy. Radost ji dělají pravnoučátka Valinka, Tomášek a Viktorka. Ráda je hlídá, učí pohybovat v přírodě, vypraví jim, co dělala ona jako dítě, jak to bylo všechno jiné a učí je různým rošťárnám. Největší odměnou a štěstím je potom třeba vyjádření pravnoučka: „Babičko, ty jsi fakt dobrá prababička, když se mnou chodíš tak daleko a lezeš se mnou po stráních…“