Otázky pro… Svitavy a my (1. díl) – Trochu o komunální politice


Široká koalice – to je 20 zastupitelů SPMS, ODS, ANO, KDU-ČSL Jak tento model zatím funguje?

David Šimek: Faktem je, že když skončily volby v roce 2018, ještě týž den jsme se sešli s potencionálními partnery, což jsou historicky lidovci a od roku 2010 i ODS. To byla celkem pohodlná většina v zastupitelstvu a vyzkoušený model. Nicméně komunální politika nekopíruje tu parlamentní, je spíše o konkrétních problémech a lidech, a tak nic nebránilo tomu, abychom pokračovali ve spolupráci s ANO i sociálními demokraty. Ti se sice rozhodli zůstat mimo koalici, ale jako opozici ji nevnímám. Se zastupiteli za hnutí ANO spolupracujeme od roku 2014 a výhodou spolupráce je i zastoupení v poslanecké sněmovně, což je dobré z mnoha důvodů. Důležité je třeba to, že když víte, že vás budou čekat strategické projekty města, jako je Seniorcentrum nebo bazén, nebo se bude rozhodovat o obchvatu, tak takový kontakt může pomoci při „otevírání těch správných dveří“. Je pravdou, že pak se každá investice musí odpracovat doma, nikoliv v Praze, ale víte, na koho se obracet a s kým jednat. Na začátku každého projektu mají informace „cenu zlata“. Už třeba jen ke zvolení správné strategie a parametrů projektu. Neplatí to jen o parlamentních informacích, platí to i o dění v zastupitelstvu kraje. Výhodou je, že SPMS nikdy nebude politickou stranou, a proto může vstupovat do široké koalice. Z toho pohledu to máme jednodušší, ačkoliv i uvnitř SPMS probíhá živá diskuse o směřování. Je docela zajímavé poslouchat názory našich členů, které zaznívají na setkáních a valných hromadách. Ten náš spolek je vlastně takovým neformálním klubem lidí od dejme tomu dvaceti do osmdesáti let. Ale členové si navzájem naslouchají, ačkoliv mají na věci někdy odlišný názor. Je to přes čtyři desítky osobností, za kterými je vidět kus práce, případně před kterými kus práce teprve je. Kolik lidí, tolik názorů. Kolik názorů, tolik argumentací pro a proti. I volební program vzniká po diskuzi v pracovních skupinách a je velice příjemné zjistit, že v polovině volebního období se nám daří plnit drtivou většinu bodů, s nimiž jsme šli do voleb. Je velmi podstatné, že jsme teprve v polovině našeho mandátu.

A co opozice?

Radoslav Fikejz: Myslím si, že otázka opozice je mnohovrstevnatá. Kupodivu oba zástupci KSČM patří k tomu světlému v zastupitelstvu, protože se věnují každodenním problémům města. Akcentují sociální problematiku, upozorňují na konkrétní věci, které občany pálí. Pracují ve výborech i mimo ně, ale naslouchají i našim vysvětlením, ačkoliv s nimi nemusejí souhlasit. Není v tom kritika pro kritiku, ale snahy věci vylepšit „navzdory“. A musím říci, že jejich podněty mají reálnou podstatu. U zastupitele za ČSSD je situace podobná, ale rozumím tomu, že ten jediný mandát je obrovským handicapem. Z podstaty věci. 

Eva Huschková: Mohu potvrdit, co zde uvádí Radek k opozičním zastupitelům KSČM. Zastupitelka Lidmila Kružíková se zajímá o „sociální věci“.  Není věc, kterou by předem nepřišla konzultovat či nepřišla získat více informací ve věci samé.

A piráti?

Radoslav Fikejz: Podle mého to vzali za špatný konec, když se rozhodli podat trestní oznámení a vybudovali kauzu šaten Šapitó. Postavilo se proti nim 23 zastupitelů, kteří se distancovali od tohoto způsobu vedení politiky. Myslím si, že důsledky se potáhnou celým volebním obdobím. Není mi to líto, je mi to spíše jedno a nechce se mi k tomu ani vracet. Pro mne byly události roku 2019 velkým zklamáním. Nikoliv z politického, ale z lidského pohledu. I když vášně v roce 2020 utichly a trochu se zhmotnily v konkrétních tématech – v MHD, bazénu, třeba i v digitalizaci, “prohibiční” vyhlášce či zimní údržbě. To jsou témata, která jsme diskutovali a nenašli společnou řeč. Ale mluvíme, nebo budeme o nich mluvit. Je jen jeden podstatný rozdíl: SPMS bude vydávat stanovisko k věcem, u nichž došlo i nedošlo k dohodě, nikoliv k procesu jednání. Z mého pohledu je strašné, když se na sociálních sítích dočtu výseky z procedurální komunikace mezi členy týmů, který daný problém řeší. Máme zde zastupitelskou demokracii, nikoliv křik na ulici. Na tento způsob vedení politiky si nikdy nezvyknu. Chce-li někdo tímto způsobem jednat, musí sám pak zvážit, zda bude mít k jednání i druhou stranu.

Žádné trestní oznámení nepřidá... jak to vlastně skončilo?

David Šimek: Policie to odložila. Spíše mě zaráží ta dohra na zastupitelstvu, kdy nám bylo sděleno, že podavatel nevyčerpal všechny možnosti. Vlastně rok čekáme na to, co přijde. Musím ale říct, že to mělo jednu pro nás nepříjemnou dohru.  Že výsledkem toho bylo rozhodnutí některých úředníků, kteří měli na starosti tyto investice, s prací skončit, protože jim taková zkušenost není zapotřebí. Mrzí mě to, protože vím, jak se těžce shánějí lidé, kteří své práci rozumějí, orientují se v legislativě a dokáží projekty pohlídat. Rozumím tomu, že pracují ve stresu, protože nesou odpovědnost. Ale toto opravdu na klidu nepřidá. Každý z nás má ten pud sebezáchovy nastavený jinak, takže tito lidé obstojí před hloubkovými audity, kontrolami projektových týmů, jsou srozuměni i s tím, že ne všichni zastupitelé s projektem souhlasí, ale když jsou vyráběny kauzy s trestním oznámením, vy pak musíte na závěr kariéry vypovídat na policii, je to podle mého názoru přes čáru.

Ditta Kukaňová: No, když už je tu řeč o roku 2019, dovolila bych si taky pár postřehů z mého úhlu pohledu. Byl to pro mě první rok v komunální politice vůbec. V politice, do které jsem vstupovala s ideály asi všech nováčků. Pokud na toto téma někdy přišla řeč, oponovala jsem, že to není žádná politika, že přece nám všem jde o blaho města, jdeme za stejnými cíli. Jak moc jsem se mýlila. Hned lednové zastupitelstvo pro mě bylo velkým rozčarováním. Připadala jsem si jak v nějakém špatném americkém filmu ze soudního prostředí. Obviňování, vynášení soudů, zesměšňování. Vše následně samozřejmě mělo dohry na facebookových skupinách, kde útoky na vedení města nebraly konce. No prostě „krásný“ začátek, který mě ihned uvedl do reality. Jeho pokračování už výše zmiňuje David, tak nemá cenu to opakovat, ale každopádně jsem začala mít pocit, že všem asi o to blaho města zase až tak nejde…

Milan Báča: Možná to bude vypadat jako fráze, ale fakt jsem před lety šel do komunální politiky pracovat pro město, chtěl jsem mít informace o tom, co se děje, co se chystá, chtěl jsem být u toho, když se rozhoduje o něčem důležitém, a chtěl jsem vždy být také co nejdřív u toho, když mají lidé radost z toho, že se něco podaří. Ať je to spravený chodník nebo právě oddaný pár v obřadní síni. Za ta léta jsme se několikrát v zastupitelstvu „chytli“. Jsme jen lidi, kteří mají různý názor. To je dobře. Odlišný názor posouvá dál, koriguje rozhodování, nutí přemýšlet, hledat jinou cestu, dělat potřebné kompromisy atd. Byla by to dokonce i nuda, kdyby se setkávali lidé se stejným názorem. A to nemusí jít jen o komunální politiku. Je to princip, který funguje i v běžných vztazích mezi lidmi. Třeba i mezi manželi, kolegy, sousedy i mezi přáteli.

Když něčemu nerozumím nebo mám při prvním pohledu na věc jiný názor, tak se před hlasováním při jednání zastupitelstva ptám se, zjišťuji, ověřuji, telefonuji, snažím se získat potřebné informace... Ona totiž práce zastupitele není jen při jednání zastupitelstva, jak si mnozí myslí. Práce zastupitele se nedá měřit jen počtem jeho vystoupení na jednání zastupitelstva jednou za dva měsíce. A ten „příběh“ z roku 2019? Jak jsem již uvedl: ptát se, zjišťovat, získávat a ověřovat potřebné informace, to je důležité... Existuje mnoho nástrojů na to, jak řešit situaci, kdy se domnívám, že něco není dobře. Asi to není o tom jít nejdříve někoho veřejně zfackovat. Ale práce zastupitele mě baví. Jsem vždy rád u toho, když se něco proměňuje. A Svitavy jsou fakt město v pohybu. To je dokonce i název jedné knížky, kterou jsme v našem fotoklubu spolu s muzeem před lety vydali.

Ondřej Komůrka: Jsem zastupitelem již třetí volební období a v radě města pracuji druhé volební období. Do komunální politiky jsem vstupoval bez jakýchkoliv osobních a politických ambicí. Stejně jako většina z nás v SPMS. Jde mi primárně o to, aby naše město bylo příjemným místem pro všechny. Mít toto přání je ale dost alibistickým a naivním postojem, pokud se město nebude dynamicky rozvíjet dopředu, pokud se nebude budovat infrastruktura a posilovat celkový obraz města. Dovolím si tvrdit, že se nám v tomto ohledu práce daří. Vzpomínám si na doby, kdy jsem často slýchával od určitých skupin občanů často opakovanou frázi: „Ve Svitavách nic není.” Vždy jsem se tak trochu vnitřně rozčílil, ale přemýšlel jsem, jak bychom město mohli posunout dál, aby taková tvrzení zaznívala co nejméně, i když nikdy se nezavděčíme všem, to je neoddiskutovatelný fakt. Domnívám se, že úkolem komunálních politiků není pouze budování „hmoty“, jde také o to, abychom se snažili budovat pozitivní vazbu občanů k našemu městu, aby byli hrdí na to, že pocházejí ze Svitav. Infrastruktura je k tomuto cíli dobrým, ale nikoli jediným, nástrojem.

„Koaličně“ se nám v tomto ohledu daří postupovat jednotně a dáváme občanům jasný signál, že jdeme dopředu a máme jednotné cíle, i když názory se mohou lišit, ale jsou vždy vyslyšeny a pracuje se s nimi. Bohužel některá politická uskupení, zvláště ta pirátská, se neustále snaží za pomocí různých praktik tu mravenčí budovací práci podkopávat. Příkladem za všechny je stavba šaten Šapitó a teď v současné době blížící se rekonstrukce krytého bazénu. Mnohokrát jsme svědky manipulování s informacemi, vytrhávání vět z kontextu, osočování, slovíčkaření. Následkem tohoto chování pak mnoho schopných lidí přestává mít chuť pracovat pro město, protože to zkrátka nemají zapotřebí. Jsem přesvědčen, že v Radě města jsme schopni otevřené komunikace, ale na druhou stranu se nevyhýbáme kritice, pokud není pouhou negací. Bohužel však většinou musíme čelit destruktivnímu myšlení, ke kterému je hodně obtížné přistupovat z naší strany bez emocí.  Jinak spolupráce s ostatními koaličními subjekty je dobrá. Nicméně jednu malou výtku bych ke všem uskupením napříč svitavským zastupitelstvem měl. Nelíbí se mi fakt, že většina subjektů, které se ucházejí o přízeň svitavských voličů, je spíše účelovým spojením před volbami. V tomto vidím unikátnost SPMS, protože se se všemi členy sdružení snažíme setkávat několikrát ročně a na těchto   setkáních diskutujeme o rozvoji a aktuální situaci ve městě. Navíc veškerá klíčová rozhodnutí jsou komunikována napříč celým SPMS.

Eva Huschková: V komunální politice jsem úplný nováček. I když jsem více jak 30 let bydlela v blízké vesnici u Svitav, stále jsem byla „doma” zde ve Svitavách. Když jsem se zpět do Svitav přestěhovala, chtěla jsem začít pracovat pro město, a to nejen jako pracovník úřadu, ale i mimo pracovní činnost. SPMS udělalo za uplynulá období mnoho viditelné práce. Je velice zajímavé, že když se na sociálních sítích objeví příspěvek o věci, která se podařila, tak je velice málo pozitivních komentářů. Ale běda, když se něco nepovede, tak stránky nestačí. Ale hlavně od lidí, kteří nikdy nic pro své město neudělali, nikdy nepřiložili ruku k dílu.

Antonín Benc: Eva krásně vystihla, co mne trápí nejen v souvislosti s komunální politikou, a je tolik typické pro nás Čechy. Jsme velmi aktivní národ v kritizování, ke kterému už málokdy připojíme návrh řešení. Negativní kritika u nás vždy lépe rezonuje. Na druhou stranu veřejně pochválit druhé nebo ukázat něco hezkého, to se u nás již nenosí. Každý v tom hned vidí vychloubání nebo vedlejší úmysly. Přitom nebýt odhodlání lidí, jejich kreativity, spolupráce a nasazení, tak by nevzniklo tolik hezkých věcí kolem nás. Věřím, že většina to dělá z důvodu, který již zde zazněl, a že je i řada osob aktivních ve SPMS, že společně můžeme šířit radost a dělat náš domov (tedy Svitavy) lepším a krásnějším. Zde prostě musí platit heslo „Svitavy a Vy“. Protože právě jen to „Vy“ utváří dynamiku města, 26 zastupitelů ji může jen vyzdvihnout a posunout kousek dál. A taková by měla podle mého být komunální politika, my se o to ve Svitavách alespoň snažíme. Nikdy to nebude aktivitou na sociálních sítích, ale pouze reálnými činy a aktivitou nás všech. I to je cesta, jak společně můžeme čelit různým překážkám, jak tomu je kupříkladu letos.

Máte dotaz? Použijte formulář a napište nám.

Položky označené * jsou povinné
Vaše jméno a příjmení
* Váš e-mail
Váš telefon
* Vaše zpráva

Sem napište svůj dotaz nebo vzkaz.

Vyplňte prosím výsledek (číslo)
* tři plus pět